Srub Javorná
apartmány Šumava

Vstupte v Javorné do časů staré Šumavy a objevte dávná rýžoviště zlata, skrýše lesních bludiček, tokaniště tetřívků, zaniklá lidská obydlí skrytá porosty vřesů a brusinek...
Pokochejte se výhledy na hraniční vrcholy, šumavské pláně i meandrující říčku Křemelnou...
Přivoňte k mateřídoušce u čarokrásné kapličky na Suchých Studánkách…

Délka trasy :     Okruh cca 21 km.
Typy cest :          Asfaltové cyklotrasy, lesní a luční kamenité cesty, v zimě neupravené stopy vyjeté běžkaři,
                                část cesty bílou stopou, kterou při dostatku sněhu upravuje rolba.
Náročnost :       Těžká, pro délku není tato trasa vhodná pro malé děti, rodiny s dětmi mohou využít část
                                tohoto výletu (viz. další stránky výletní knihy).
Roční období : Trasa je přístupná v každém ročním období, v zimě jen na běžkách. Nejkrásnější je na podzim !

Trasa a značení

Srub Javorná  (žlutá) – Svinná (zelená) – Keply (modrá) – přes Kepelské mokřady na rozcestí Pod Hadím vrchem  nebo neznačenou cestou na Hadí vrch (v zimě je zde vyjeta stopa lyžaři, vždy nutno používat mapu!) – bývalé Zhůří (doprava)  - Starý Brunst (doprava chvíli po silnici, v zimě podél silnice přes louku a po necelém kilometru překročit silnici na modrou cyklotrasu 2034) – U Obrázku (modrá cyklotrasa 2034) – Suché Studánky rozcestí (krátká odbočka doleva po modré ke kapličce, vrátíme se zpět a pokračujeme po modré) –  Suché Studánky (dolní část zaniklé enklávy, dále po zelené) – Šukačka (Ovčírny, zelená) – Fišerův dvůr (zelená) – Javorná rest. (žlutá a zelená) – Královský hvozd (žlutá Hamerským údolím) – Buchar (žlutá) – Srub Javorná

Hned na počátku našeho dlouhého putování zaniklými králováckými rychtami si pod Srubem Javorná můžeme všimnout zarůstajících kopečků podél toku Ostružné. Tyto hromady říčního štěrku, zvané též hrůbata, přesypy, kopky či sejpy, jsou vzpomínkou na první osadníky, kteří se pod vidinou bohatství prodírali neprostupným pralesem proti proudu lesních bystřin, aby na jejich tocích rýžovali drobná zrnka zlata. Snad prvními ve zdejších hvozdech byli staří Keltové, kteří se nebáli medvědů ani vlků, když tehdy tyto šelmy ještě staré Gabretě vládly. (Gabreta=keltské označení pro oblast Šumavy, znamená Les kozorohů). Zlatá horečka pak vyvrcholila ve středověku, kdy se hledači zlata pouštějí i do nitra zdejších hor a razí štoly, později využívané též skláři k těžbě křemene. Téměř po celém toku Ostružné Vás ohromí velké, před zraky turistů ukryté valy rozsáhlých sejpových polí, v jejichž bludištích možná zaslechnete klapot zlatorudného mlýnu, který zde pravděpodobně stával. To, že okolí Javorné ožilo zejména v 15. století, víme z četných dokladů zakládání zdejších sklářských lesních hutí a králováckých dvorců, na kterých se vykonávalo nejen sklářské řemeslo, ale také tehdejší rychtářská politika. Králováci sami sebe označovali za svobodné sedláky, kteří jsou podřízeni pouze českému králi. Setkáte se s nimi v dalších výletech, nyní však můžete ještě před Svinnou v dálce zahlédnout pod horou Javornou jeden ze zdejších králováckých dvorců - Gerlův dvůr. Na Svinné projdeme kolem rekonstrukce vápenné pece. Vápno zde zpracovával čachrovský statkář Kordík, jako zdroj využíval lom kousek za rozcestím. Lom na křemen a vápenec byl v provozu ještě v roce 1925. Jméno Svinná však odkazuje na mnohem starší období této oblasti. Stával zde starý zemský deskový statek patřící nedalekému hradu Velhartice. Na statku se chovala prasátka (sviňky), která putovala na hostiny zámeckých pánů. K místu se váže pověst
"O pasáčku a zlaté sviňce" - (Jedna z nezbedných sviněk se zatoulala a ukryla před horkem do jakési jeskyně, kde si užívala podzemní vody jako kaliště. Pasáček pak na jejích štětinách objevil zlatý prášek, prasátko další dny sledoval, až objevil starou štolu plnou zlata…)
Od kapličky na rozcestí pokračujeme pastvinami s ovečkami a kravkami po zelené směrem na Keply.

Míjíme starou zemědělskou usedlost a pod cestou romantické ruiny mlýna na Ostružné, jehož kolo se přestalo točit po roce 1945. Na starých mapách je místo zváno Staubmüller (Prašný mlynář), stávala zde pravděpodobně stoupa na křemen (Kladivo poháněné vodní silou drtilo křemen na prášek, ze kterého se v hutích vyrábělo sklo.). Projdeme krátce Keply, abychom konečně vstoupili po modré do lesů kolem prameniště Ostružné. Místo zvané Kepelské mokřady je opředeno řadou strašidelných zkazek, zejména o bludičkách - modrých až zelených světýlkách, které prý lze racionálně vysvětlit unikajícím metanem z močálu. Pověst "Divoká honba" vypráví,
že ... světýlka jsou duše tragicky zemřelých lidí při práci v lese, ty pak za bouřek a po nocích honí ďábel se svou družinou. Aby si dušičky mohly odpočinout, dělávali zdejší dřevorubci na pařezech zářezy ve tvaru křížku, na které ďábel nemůže... Lokalita je chráněna jako přírodní rezervace, Ostružná zde přetíná cestu, její prameny vyvěrají v rašeliništi pokrytém koberci mechu rašeliníku, v barvách zelené i purpurově rudé. „Vyšplháme-li“ na Hadí vrch, mnohé z nás překvapí, že na nějakém vrchu vůbec stojíme. Plochá bezlesá pláň, přecházející v rezervace Zhůřská hnízdiště a Zhůřská pláň, zanechá v našich srdcích prazvláštní pocit, nutkání vracet se do této končiny s mocnými výhledy a krásnými barvami přírody v každém ročním období. Jaro patří tokajícím tetřívkům, červen blankytným kosatcům sibiřským a ohnivým jestřábníkům, léto fialovým pcháčům a omějům šalamounkům. Podzim pak prostře k vaší svačině brusinkové ubrusy a vřesové koberce, aby vás nalákal na třpyt sněhu, který zakrátko pláň zpřístupní milovníkům bílé stopy. A v každé době vás zdraví hraniční vrcholy – zprava se klaní Pancíř a Můstek, dva bratři Velký a Malý Javor, Polom a Plesná nad jezerem Laka, Ždánidla a konečně Polední hora s rozhlednou (Poledník). Kdo má oči bystré, spatří i strmé srázy zaříznutého údolí řeky Vydry a dole pod námi meandrující Křemelnou, která dala život zdejším, dnes již zaniklým vsím a osadám.

Zhůří, místo s tragickou minulostí, bohatou králováckou historií, krásnou prosluněnou plání, kapličkou, kamennými snosy podél zaniklých polních plužin, se statnými javory a četnými božími muky. Místo, které za všechny zaniklé obce Šumavy připomíná zkázu totalitního režimu a zdejšího vojenského újezdu, i mocnost přírody, která se rychle vrací tam, kde ještě před necelým stoletím stál kostel s farou, školou a hřbitovem, hostince, dvorce, huť i hamr. Můžete zde nerušeně pozorovat a poslouchat pohyby a hlasy přírody, nebo prozkoumat místa zaniklých domů či si prohlédnout album starých fotografií. Za Starým Brunstem, sklářskou osadou se stejným poválečným osudem, nás opět pohltí les, ve kterém skláři pálili stromy pro popel na potaš (Uhličitan draselný)
a sbírali křemen - suroviny k výrobě skla. Malé jamky a kopečky v lese připomínají dobu, kdy povrchová těžba křemene a bezlesí převládaly nad ubývajícími pralesy - dobu, kdy skláři měnili krajinný ráz Šumavy na takový,
jaký ho známe dnes...

Od rozcestí U Obrázku nás čeká dlouhé stoupání pod vrchol hory Jedlové (1175
m n.m.), kde si můžeme v přístřešku nad mýtinou odpočinout s pěkným výhledem na Javornou a okolí. Kolem rašelinného jezírka s pramenem říčky Jelenky a Šukačky konečně vcházíme do uzavřené horské enklávy Suchých Studánek. Pod naší cestou se krčí borůvčím a mateřídouškou lemovaná malebná kaplička, která je poslední stavbou zdejší zapomenuté osady. Znalce Šumavy potěší, že se jedná o přesnou kopii legendami opředené Hauswaldské kaple. Posaďte se na chvíli dovnitř svaté světničky, načerpejte energii, přečtěte si z mnohých článků zajímavosti o této skryté pláňce pod svahy Můstku, a nechte při tom dvířka kapličky dokořán - možná jimi uvidíte do staré Šumavy, jak dřevaři přicházejí k obědu do jedné z chalup, z jejíchž základů dnes vyrůstá kapraď a kalina...

Až s vrznutím zavřete kapličku na petlici, vraťte se zpět nahoru na cestu a pokračujte z kopce po kamenem vyskládané cestě na dolní Suché Studánky s krásným výhledem. Tento kout je nejkrásnější v říjnu, zlaté a červené javory rámují louky, ovečky na pastvině i beránci na obloze zdraví zemí vonící šumavský podzim. Na Šukačce se oveček nedopočítáte, dokonce chodí i volně po cestě, stále se kocháte výhledy a pokračujete přes Fišerův dvůr (dříve skelná huť) po asfaltce dolů k restauraci. Odtud po žluté a krátce i po zelené opět pozdravíte starou známou říčku Ostružnou, tentokrát pod Eisnerovým dvorem. Za rozcestím Královský hvozd vkročíte do Hamerského údolí a kolem ruiny se starým dymníkem přicházíte na Buchar a zpět ke Srubu Javorná, kde načerpáte energii na další z mnoha výletů krásnou Šumavou.